Harmonie a klid

4. srpna 2015 v 15:18 | Já |  Světem...
Návrat do Prahy, toho velkého blázince, který jako by snad neměl řád, opět doprovázelo filosofování v mé hlavě. Nechuť vrátit se byla až moc velká. Zůsala bych tam, uprostřed lesů, uprostřed luk. Jen s partou těch nejlepších přátel, téměř až rodiny, kde harmonie s přírodou a ostatními lidmi není problém. Tam, kde se vstává i usíná s úsměvem na rtech, kde se mohu bavit s kým chci o jakýchkoli blbinách, a nikdo se tomu nebude podivovat.



Vím, za chvíli odjíždím znovu, znovu do lesů a vrátím se až téměř v září. ale nebudu tam s tou "rodinou", vedoucí budou jiní, děti budou jiné a bude jich dvojnásobek. Netvrdím, že to nebude fajn, ale nebude to asi to ono.

Přijde mi, že jakmile se dostanu do civilizace, má duše obtěžkne, starosti a úkoly se mi nahrnou na mysl. Kéž by má mysl mohla být bezstarostně volná! Najednou vidím, jak mi ta neinformovanost o okolním světě na táboře opravdu nechyběla, nic mne neotravovalo, zabývala jsem se věcmi, kterými jsem chtěla, bavila se s lidmi, se kterýma jsem chtěla, nic nenarušovalo soužití s přírodou. Žádná televize plná přebytečných informací, největší atrakcí pro nás bylo pozorování vos s J., mobily fungovaly jen v nejnutnějších případech.

Přebytek informací je tak unavující! Neustálý přísun něčeho nového, co je třeba mozkem zpracovat... Proč?

Byla nás tam hrstka a přesto jsme se necítili sami. Ve městě jsou nás tisíce a miliony a stejně na nás doléhá samota. Denně potkáme mnoho lidí, ale kolik z nich známe? O kolika z nich si můžeme troufnout říct, že je známe?

J. to skvěle vystihl. Pravil, že se utíká do měst pro jejich "společenské možnosti", a poté se utíká z měst pro jejich anonymitu.

Přála bych si jen tak ležet na zemi tam. Poslouchat, jak tepe země, jak se kolem tajemně plíží zvěř a vítr se opírá do větví stromů. Jak slastný zvuk to je! Cítí onu vůni! Pozorovat, jak se měsíc schovává za mraky, a mraky se po obloze honí. A přitom vědět, že jsem v bezpečí, že jsem vlastně doma...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 3:30 | Reagovat

Být občas mimo civilizaci je fajn, člověk tam opravdu může vypnout a nic neřešit, pokud to tedy není nezbytně nutné. A do našich uspěchaných životů se nám vrací těžko. Na druhou stranu jsem si vědoma i výhod takového života, takže nehrozí, že bych se někdy sebrala a šla žít do lesa. Žádného pokroku bychom se jinak nejspíš nedočkali, kdybychom takhle zůstali žít. Jestli bychom tak byli šťastnější, toť otázka. Ale jednou za čas je určitě potřeba si nějak odpočinout.

2 hedd hedd | 30. srpna 2015 v 13:07 | Reagovat

[1]: Já nepotřebuji pokrok, a troufám si tvrdit, že bych bez mnoha pokrokových věcí byla šťastnější! Do lesů bych se vydala hned. Kdybych mohla...

3 Angel Angel | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 11:44 | Reagovat

[2]: Tak ono ti v podstatě nic moc nebrání k tomu, aby ses vzdala pokrokových věcí a žila bez nich. Takových lidí není málo ani dnes, akorát to pak logicky ovlivní i tvojí budoucí rodinu, ale úplně zmizet ze systému bude asi složitější.

4 hedd hedd | 31. srpna 2015 v 12:36 | Reagovat

[3]: Netvrdím, že je to jednoduchá cesta, to ani náhodou!  Ale zároveň se na ní nemohu vydat teď, když nemám dostudováno, jsem nezletilá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama