Život jako před 70 lety?

9. května 2015 v 14:56 | Já |  Hlavou...
Kdo už přečetl pár článků na mém blogu, asi trošku ví, co jsem zač. Tedy, že jsem fanatická milovnice dob minulých - ne starověku, ale období od 1. republiky do cca 60. let 20. stol. Konkrétně dobu kolem 2. světové války přímo zbožňuju - kdyby nebyla válka, jistě by se stalo mou nejoblíbenější vůbec. Zároveň jsem děsný ekolog a brojím proti všemu protipřírodnímu.


Včera dávali v televizi film Želary, který jsem sice už asi 2x viděla, ale nemohla jsem se nepodívat. A až tentokrát mě totálně okouzlil. Ne děj, ten není nikterak okouzlující, ale ten život, který se vedl na vesnici. Tak těžký a zároveň nádherný, nezkažený! Začala jsem závidět. Po skončení filmu si to nechávala projít hlavou, a potom mi přišla sms od mého milého. "Koukal jsem na film Želary a hrozně bych si přál, abychom mohli žít stejně jako lidé v tom filmu." A v tom mě to napadlo. Může dnešní člověk žít stejně jako lidé před 70 lety?


Zdroj: http://img.fdb.cz/galerie/n/nec42a5d46d0d0731b3d6320e257ca5a.jpg

Já si myslím, že ano. Stačí se odstěhovat pryč od všech lidí, pořídit si tedy domek se zahradou, pár zvířat. Mimo jiné taky zahodit mobil, počítač a všechno, co je z plastu (ano, dnešní doba mi přijde zbytečná i kvůli plastům, jsou všude a je jich hafo!). A taky si zvyknout na divné pohledy všech obyvatel vesnice, k níž budete patřit a kam budete jezdit nakupovat. A i přes to mám neustále pocit, že dokud si to aspoň na pár týdnů nevyzkouším, nebudu spokojená. Možná už bychom s mužem měli vodovod - tedy vodu až do domu, i elektřinu - tedy světlo místo petrolejek, ale pořád bych si vyráběla sýry, tvaroh, máslo, těstoviny, zkrátka vše, co bych zvládala sama. Topili bychom v kamnech, na kterých by se i vařilo. Osobně nejsem ženou pro emancipaci, tudíž by mi asi vcelku vyhovovala práce doma - kdybych měla okruh přátel, se kterým bych se mohla stýkat.

Zdroj: http://www.hotelhavrania.sk/files/products/0802030201_b.jpg

Můj muž snad bude lesníkem a myslivcem v jednom, tudíž by on mohl pracovat a já být doma, později se starat o děti... A zde podle mne nastává kámen úrazu. Děti. Dokud jsou malé, můžeme jim vyrábět hračky doma, ale co později? Děti nemůžeme nutit žít v "naší" době, ty se musí přizpůsobit. A s nimi se podle mne budeme muset přizpůsobit i my. Ostatní děti budou mít mobily, tak naše budou chtít taky, netvrdím, že je to špatně, naopak! Děti si samy musí vybrat život, jaký budou chtít žít, nemůžeme před nimi zatajovat realitu. Je to stejné jako s vegetariány - je to jejich styl, to oni nejí maso, ale jejich děti by měly mít na výběr. Třeba se jednou rozhodnou pro stejný styl života, ale třeba se taky zamilují do steaků.

A konečný verdikt? Ano, lze takto žít, ale jen v rámcích možností. Možná budeme muset jezdit kupovat mléko, a možná budeme vozit děti do školy autem (zvlášť, pokud můj muž bude lesník a my budeme bydlet uprostřed lesa), ale pořád můžeme být "nastavení" jinak.

Máte i Vy nějakou svou oblíbenou dobu, ve které byste chtěli žít?
Co si myslíte o takovémhle "plnění snů"?
Chtěli byste žít jako před pár desítkami let nebo jste nyní spokojení?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jursky-svet jursky-svet | Web | 9. května 2015 v 15:15 | Reagovat

Já říkám "Všechno jde, když se chce" a myslím že takto začít žít musí být velice těžké. Jinak článek se mi opravdu moc líbíi! Každý člověk se jednou zasnil že by vypadl z dnešní doby ale nikde jsem neviděl tu představu tak hezky promyšlenou jako tady. Až vám normálně fandím! Až zase někdo hodí téma jak skvělé by bylo jít někam na vesnici a odstřihnout se od dnešní doby, tak rozhodně budu mít co k tomu říct!

Máte i Vy nějakou svou oblíbenou dobu, ve které byste chtěli žít?
Já jsem opravdu rád že můžu žít v dnešní době. Je tady okolo nás tolik nádherných vymožeností, propracovaných systému a tak. Občas si připadám jako ve sci-fi a to se mi na tom líbí.

Co si myslíte o takovémhle "plnění snů"?
Sny jsem jenom jiná možná realita a jsou tady od toho aby se plnili.

Chtěli byste žít jako před pár desítkami let nebo jste nyní spokojení?
Upřímně, na každé době bylo něco špatnýho. Tak zůstal bych v této době ale kdyby byla nějaká jednoduchá jednorázová možnost jak si skusit žít jako kdysi, tak bych si to rád zkusil.

2 hedd hedd | Web | 9. května 2015 v 15:47 | Reagovat

[1]: Díky. :-) Já bych si to právě přála vyzkoušet, vždyť změnit a vrátit se do reality můžu vždy. možná by to chtělo začít takhle žít postupně, ne najednou. i když být hozená do vody, tak se budu muset přizpůsobit, a možná to nakonec nebude tak bolestivé...

Já si právě občas taky připadám, jako ve sci-fi, ale já sci-fi nemusím. :-)

Ano, netvrdím, že je to doba plná ideálů - vrátit bych se do ní nechtěla, už jenom kvůli válce! Tu bych tedy rozhodně prožít nechtěla. Ale právě to, že se můžu kdykoli vrátit k zaběhnutým pořádkům se mi líbí, kdyby mi to nevyhovovalo, mohla bych "prchat". :-)

3 baruschkasf baruschkasf | E-mail | 10. května 2015 v 16:16 | Reagovat

Jůůů, tak podobně žila moje mamka :-)
Na důchod se přestěhovala na chalupu.
Do vsi kilometr, žádný vodovod, žádná elekřina, žádní sousedi, jen klid, příroda, zvířátka...
Teď už má místo pumpy vodovod, elektřina je taky zavedená, ale záchod je pořád suchý, pořád se topí v kamnech a příroda je pořád stejně krásná a trošku nepřátelská, jako dřív :-)
Mamka i táta jsou z města, tát je pražák jak vyšitej, ale už by to na něm nikdy nikdo nepoznal, vypadá, jak kdyby se tam někde vyskytl :-)
Nemají ploty, dveře se zavírají na hák, na dveřích zevnitř visí srp...
Za barákem králíci a slepičky, před barákem záhony a políčko brambor...
Louka rozrytá od divočáků, brambory samozřejmě také, chryzantémy okousané od srnek, stejně jako řepa, hrášek, salát, zelí, kedlubny, jahodníky...
Letos zase nebudou naši soběstační a budou muset nakupovat i zeleninu, ale někdy to za to stojí.
Máme fotku srnčátka hodinu po porodu, netopýrů na dlani...
To se lidem v městě nepoštěstí :-)
Takže klidně do toho, dá se to, je to možné, je to krásné, ale z naší zkušenosti, první a nejdůležitější je telefon, pro případ, že by se někomu něco stalo.
Spadnout při opravě střechy může každý. Sršní žihadlo je taky hodně nebezpečné...
Držím palce :-)

4 hedd hedd | Web | 24. května 2015 v 17:22 | Reagovat

[3]: Ach... Žijí můj sen! Snad se mi též jednou poštěstí  takto žít...

5 jursky-svet jursky-svet | Web | 29. května 2015 v 22:12 | Reagovat

[2]:: Nádherně si reagovala na můj komentář. Nechceš někdy přijít na chat? S tebou by se diskutovalo úžasně!

6 Murka Murka | Web | 9. července 2015 v 14:27 | Reagovat

Takto jsem žila asi do šesti let. Neměli jsme televizi, ani mobily jen rádio. Vodu jsme tahali ze studny. Měli jsme kravku a kozy, vyráběli jsme sýry. Myslím si, že jsem měla krásné dětství a dodnes mi chybí náš domeček u potoka.

7 Angel Angel | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 5:10 | Reagovat

Takový život není nereálný, takže se ti tvůj sen klidně splnit může. Vyrábět si všechno sám není zas taková sranda, ale pokud by ti nevadilo zůstat doma, tak časově by to nejspíš problém nebyl. Spíš by mě zajímalo, jestli se to dá utáhnout finančně takhle ve dvou. Každopádně se mi líbí, že svým případným dětem bys takový život nenutila, ale dala jim možnost svobodné volby.

8 hedd hedd | 30. srpna 2015 v 13:10 | Reagovat

[6]: Závidím každému, kdo měl tu šanci takto žít a zároveň nepřestávám doufat..

[7]: Vím, že to není sranda, ale pěkná dřina. Nicméně si myslím, že je to jen a jen o zvyku. No, mě by to také zajímalo, dá-li se to utáhnout. Ale dokud to člověk nezkusí, nic nezjistí. :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama