Postel, postel....

5. května 2015 v 14:24 | Já |  Vším...
Bylo mi 9, když mne sestry přítel odvážel ze školy v přírodě.

Měla jsem angínu. Jeden den večer mě bolelo v krku, druhý den ráno jsem zvracela a pputovala na marodku. Měla jsem teplotu a už tam ležela kamarádka z pokoje se spálovou angínou, ale i přes tohle všechno mi nutili, že jsem se přejedla brambůrků zapíjenejch colou. Po prozvracenym dni, kdy mě nechali lítat na záchod za roh (a pak byli naštvaní, že jsem to nestihla), jsem konečně slyšela hlas mé mámy. Jelikož ale nikdo nepřicházel, dala jsem se málem do breku. Potom přišla mamča a v závěsu za ní sestry přítel. Hned si mě odvezli domů, cestou jsme museli stavět asi na 2 benzínkáích, protože nejen že jsem měla stále "zvracecí", nýbrž jsem také trpěla (a stále trpím) mořskou nemocí i v takových dopravních prostředcích jako je třeba tramvaj. Stačilo mi 20 min. jízdy v tramvaji a musela jsem vystupovat. Domů jsme přijeli asi v 11, já šla okamžitě spát a ráno hurá k doktorce, která diagnostikovala - ó, jak nečekané - angínu. Dostala jsem penicilin, ale tablety, které nebyly potahované. Nevím, jestli někdo z vás někdy pozřel nepotahovaný penicilin, ale můžu Vám říct, že je to pěknej hnus. Navíc to byly obrovský tablety, takže jejich polknutí bylo hororem, po němž se mi ještě chtělo zvracet... Hrůza. To bylo poprvé.

Po tomto nepříjemném zážitku jsem měla zafixováno - angína = nejhorší nemoc na světě. Nejen, že při ní zvracím, ale ještě musím jíst ten hnusnej penicilin. A tak jsem se jí dlouuuuho vyhýbala. Ale né nadosmrti. Minulý rok mě potkala znovu. Měla jsem být na stanovišti na pochodu Kudy chodil Karel IV., dávala bych razítka procházejícím turistům, a pak bych zase jela dom. Jenže co čert nechtěl, cestu mi zkřížila angína a vyzvala mě na souboj. Já, nevybavená - chápejte, nešermovala jsem už jak dlouho a vedení mé lymfocytové armády jsem se také pěkně dlouho neujala - jsem samozřejmě podlehla. A bylo po razítkování. První den jsem zvracela - jako vždy, a pak mi byla nasazena atb. Potahovaná! Hezky mentolově chutnající. Nádhera. V krku mě přestalo bolet za den, a pak už jsem se mohla jen válet, dívat se na telku a tak. Bylo mi vlastně báječně.

Potřetí mě ta mrška chytla v pátek. Tentokrát týden po pochodu, ale stejně mi vlezla do plánů. V pátek jsem ráno se spolužáky vyjela na Karlštejn (pokořila jsem Karlštejn 2x v jednom týdnu!!), měla jsem takový nepříjemný sucho v krku, ale nic zvláštního. Během dne mi bylo pořád nějak chladno, ale kamarádce taky, tak jsem to neřešila. Jenže já přijela domů (ještě nejezdily tramvaje!!!), a lehla do postele. Se zimnicí. Když jsem vyzvrátila oběd, měla jsem jasno. Ta mrška mě zase doběhla. Druhý den jsem měla jet k příteli na chatu - na oslavu jeho osmnáctin, měla tam být celá jeho rodina, no zkrátka velká událost, na kterou mne pozvala dokonce jeho mamka! Ale já ležela doma, v posteli, bez antibiotik, protože k doktorovi jsem šla až v pondělí... Antibiotika jsem dostala stejné jako minule. A léčím se částečně v posteli, částečně ne, dostala jsem totiž hafo úkol od mé drahé maminky, jako vyklízení skříně, vaření, a do toho si ještě musím opisovat sešity! A to je zatím naposled, co mám angínu! Doufám, že na hoooooodně dlouhou dobu!


Co Vy a angína?
Je to někdo, kdo taky leží v posteli ať s angínou nebo s čímkoli jiným?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 amaterspis amaterspis | Web | 5. května 2015 v 18:51 | Reagovat

Angínu jsem měla hodněkrát a myslím, že jednou i třikrát za jeden rok, ale NIKDY jsem nezvracela. Nevím, čím to je, ale já u nemocí nikdy nezvracím...u mě se angína projevovala bolestí v krku a oteklými mandlemi - neschopnost bezbolestně polykat braní prášků taky nepomáhá a měla jsem i ty nepotahované a žádná mňamka to teda nebyla (zvlášť když jsem ji někdy ještě vyplila, že mi nešla spolkout a brala ji na 2x), ale traumatické vzpomínky na to jako ty nemám xD

2 hedd hedd | 5. května 2015 v 20:05 | Reagovat

[1]: Já zvracím při žaludeční chřipce, když něco špatnýho snim, a při angíně. U angíny je to jen má anomálie, nikdo, koho znám, nezvrací.. No jo, musím být jedinečná. O:)

Já bohužel ano. :-) A všechno je to - podle mě - jen tou první angínou, která byla fakt děsná...

3 Judith Judith | Web | 15. června 2015 v 18:58 | Reagovat

Angínu jsem měla myslím jen jako malá, a moc si to nepamatui. Loni jsem ale "měla angínu". Nakonec se z toho vyklubala mononukleóza. Myslím si, že na mononukleózu angína nemá, protože mononukleóza je prostě šílená.

4 Judith Judith | Web | 15. června 2015 v 18:58 | Reagovat

Angínu jsem měla myslím jen jako malá, a moc si to nepamatui. Loni jsem ale "měla angínu". Nakonec se z toho vyklubala mononukleóza. Myslím si, že na mononukleózu angína nemá, protože mononukleóza je prostě šílená.

5 hedd hedd | 30. srpna 2015 v 13:12 | Reagovat

[3]:  To ani netvrdím! Ale pro mě jsou zatím největším utrpením angíny...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama