Zastav se a zři.

1. listopadu 2014 v 21:22 | Lúthien |  Hlavou...
Slunce pálí, ale ona kráčí prašnou cestou mezi loukami. Její ruka spočívá v ruce někoho tak vzdáleného a tak blízkého zároveň. Kráčí dál, až tam, kde se cesta ztrácí v lese. Vůně a chlad ji praští do tváře. Je zticha, slyší jen svůj dech, své kroky. Jako by s ní byl ten někdo *vzdálený* natolik spjatý, až tvořil součást jí samotné. Někde zakukala kukačka, zašustily stromky a zapraskaly větvičky. Podívá se tím směrem, usměje se a dále pokračuje v cestě. Bez přestávky jde celý den a onen *pan vzdálený* ji následuje. Již se stmívá a ona konečně dochází na skalní výběžek. Tam zůstává stát. Hledí do údolí. V jeho středu se táhne bílá cesta v jarní zeleni ohraničená neprostupnou clonou skal. A to byl záměr. Dojít sem, vidět ty skály a nápis do nich před mnoha lety vyrytý...
Poutníče, zastav se a zři. Vidíš ty skály? Drž se těch, co jsou pevní jako ony, nedej se unést proudem kalných řek, ale nech se unášet tou nejkrásnější a nejčirejší vodní bystřinou.
Dočetla nápis, políbila svého druha a probudila se...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ash23655 Ash23655 | 1. listopadu 2014 v 21:28 | Reagovat

Krásné.....

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 15:38 | Reagovat

Nádhera. Moje fantazie jela na plné obrátky a vychutnávala jsem si to :)

3 Irith Irith | Web | 13. listopadu 2014 v 20:26 | Reagovat

Jééé! Další Tolienofil! Jak to, že o tobě ještě nevím :-)

4 Irith Irith | Web | 13. listopadu 2014 v 20:26 | Reagovat

[3]: *Tolkienofil, pardon, neumím psát

5 hedd hedd | Web | 9. února 2015 v 21:36 | Reagovat

[4]: Promiň, všimla jsem si tvého komentáře až teď. :/
Ano, jsem Tolkienofil. :) :D A ve třídě jich máme ještě 2x tolik! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama