Říjen 2013

Nůž.

27. října 2013 v 13:02 | Lúthien

Nůž. Věc, kterou všichni známe. Věc, kterou denno-denně používáme (minimálně každý den ve školní jídelně a o víkendech k upižlání krajíčku chleba). Ale zamyslel jste se někdy někdo nad tím, jak různorodé je použití onoho nástroje s dřevěnou rukojetí a ostrou čepelí?

Ano? Děkujeme, nechceme!

22. října 2013 v 20:15 | Lúthien |  Hlavou...
Sedím. Pozoruji mísení antihmoty se hmotou. Na jazyku cítím chuť antišpaget a snažím se zjistit, jestli jsem mrtvá, živá, či nemrtvá. Další z Nemrtvých, kteří zaplňují ten náš malej placatej svět. Koukám na grafy.

Berušky!!

11. října 2013 v 19:51 | Lúthien |  Hlavou...
Sedíte. A najednou si to uvědomíte! Proč je asi tma? Ne, hádáte špatně. Není to kvůli dešti.Ne. Ani druhý pokus nedopadl dobře - není to kvůli mrakům, které se mermomocí snaží zahalit naši planetu. Jste v koncích? Tak se podívejte pořádně! Cožpak vidíte někde jeden jedinej mrak? Cožpak vidíte jednu jedinou kapku vody? NE! I to, co se mraky a deštěm zdá být, jím doopravdy není.
Za všechno totiž můžou berušky! Ale ne jen tak ledajaké! Jsou malinké a zároveň obří. Jsou jich miliony! Z celého světa odvlekly své potomky, manžely, tchány i tchyně, sestřenky, snovce i neteře, tety i strýce a sourozence. Odvlekly dokonce i ještě nevylíhlá vajíčka a larvy. Pracně se prohryzávaly udusanou půdou, skalami, na nehořlavých loďkách si zkracovaly cestu skrz jádro Země a pluly na ldkách po podzemních vodách, až se dostaly do Asie. Tam se vydraly na povrch. Nechaly vylíhnout své potomstvo a nakladly vajíčka. Poté se celé to hejno berušek vrhlo na planetu. Zahltilo každičký její kousek. Jenže! Zemědělci celého světa zasáhli! Vrtulníky začli rozstřikovat tekutinu velice hezky vonící. Jenže berušky byly jiného mínění! Okamžitě opustily planetu.

A jaký je tedy důvod dnešní temnoty? Invaze berušek plavících se na svých žáruvzdorných loďkách ke Slunci!!

Byl vlahý večer...

7. října 2013 v 15:03 | Lúthien |  Perem...
Byl vlahý večer. Slunce se pomaličku sklánělo k západu a vrhalo do otevřených oken svůj prudký podzimní žár. Prahou se ozval výkřik. Byl tak mohutný, že snad každého v dosahu čtyř ulic zamrazilo v zádech. Každý vzhlédl tam, odkud se ten hroznivý výkřik ozval. Kdyby nebylo zdí, pohledy všech by protly jedno jediné místo v malé zapadlé uličce u náměstí..
"Budeš zticha?? Nestojim o pozornost celý Prahy, je ti to jasný?! Ne? Tumáš!!" Ze sklepa se ozvala rána a zaúpění.
"Co jsem vám proved?", ozval se sklíčený hlas.
"Neptej se, nebo schytáš ještě jednu!", rázně odpověděl někdo.
Následovalo ticho. Po chvíli bylo slyšet jen řinčení řetězů, ale tomu nikdo nevěnoval pozornost. Vždyť na ulicích bylo tolik vozů s koňmi, kteří mrskali řetězy, jimiž byli přivázáni ke kdejaké hospůdce na náměstí.
"Počkej tady do setmění a doufám, že ani necekneš, jinak by to nemuselo dobře skončit. Pokud budeš hodnej, nic se ti nestane, tak žádný caviky, jo?!"
"A-a-a-no."
Od té chvíle se ve vzduchu mísily pouze vůně podzimu s občasným zahalekáním z hospody, či nějakými rychlými cupitajícími krůčky slečen, které se vracely ze schůzek se svými milými.

Předsudky

5. října 2013 v 16:39 | Lúthien |  Světem...
Předsudky. Je jich plno. Ale proč? A proč se jich nelze zbavit?
Ku příkladu to, že Romové jsou svině, okradači atd. K tomuhle se tedy přidává ještě rasismus, ale tenhle předsudek zajisté každý známe. Televize (jakákoliv!) by měla být neutrální - nebýt na ničí straně. A to už jen proto, že nám má přvyprávět situaci tak, jak se stala, nepřidávat si k reportáži své osobní výlevy, poznámky nebo cokoliv jiného. Ale řekněte. Jakmile vykrade 1 Rom obchod třeba se sušenkama (jaký to byl obchod je teď absolutně irelevantní), je reportáž o onom Romovi ve všech televizích, novinách.... Kdyby to udělal běloch, nebude o tom nikde v novinách, televizích ani rádiích. A když už by bylo, onen posluchač by nad tím mávl rukou a hlavou by mu proběhlo něco ve stylu "No jooo, zase další z tisíce, to to hned musej cpát do novin? Co je mi om, že v ňákym zapadákově vykradli večerku?", po zjištěné zprávy o Romech: "Ty vole, zasr**** cikáni, já bych těm sviním nakopal pr***!! My na ně makáme a voni takhle!! Pi**sové!!!!" Ale cožpak je tato reakce oprávněná? Jaký je rozdíl mezi tím, zda večerku vykrad' Rom nebo Čech/jiný běloch?? Žádný!
Nebo například proč, když je starší kluk + mladší holka, je to ok a když naopak, tak ne? Dobře, kluci jsou (většinou) o 2 roky pozadu, ale když se maj rádi, tak je to snad jedno, ne? Proč na ně pak všichni koukaj jako na exoty?
Či snad: Skupina lidí, která, dejme tomu, sprejuje po zdech atd. má určité členy. Potkáte-li 1 z e členů oné skupiny samoptného, hned na něj koukáte tak nějak jinak. Jako kdyby on byl ten špatnej, co chlastá, kouří a sprejuje. Ale on třeba s tou partou jenom chodí, sám by nikdy nic nenasprejoval a ani nekouří, ani nepije. Proč podle skupiny soudíme jednotlivce, kteří mohou být v reálu uplně opační?
A mohla bych jmenovat mnoho dalších předsudků. Nikdy se je asi nepodaří vymítit úplně. A je to zvláštní jak myšlenka jedné skupiny, nebo dokonce jednotlivce dokáže ovlivnit skoro celý svět...

Introvert je taky člověk!

3. října 2013 v 18:39 | Lúthien |  Hlavou...
Jste introvertem, který - tak jako (téměř) všichni introverti - nerad chodí do společnosti, nerad "mele pantem", nerad je středem pozornosti, má jen pár opravdu blízských přátel a většinu svého času tráví hloubáním o všem možném i nemožném. Žijete si celkem poklidný život, až do chvíle, kdy se váš introvertismus začne rapidně zvedat. Nejprve jen hned po práci spěcháte domů. Tam vás čeká vaše upovídaná extrovertní manželka se svými hyperaktivními dětmi. Začne vyzvídat, jak bylo v práci, co je nového a taky začne klábosit, co říkala paní Nováková, Průšová, Blažejová, Rudolnická, Novotná, Stará, Bejvalá, Nešikovná, Znalá, Obrácená, Strašidelná, Čarodějnická, Bramborová, Maková a Ustaraná. Vy jen vezmete noviny, uzavřete se do sebe a začnete přemýšlet. Mezitím jen flegmaticky sníte večeři, vezmete knížku a zamknete se v pokoji. Ale tím váš stupňující se introvertismus nekončí. Za pár dnů totiž prásknete dveřmi a vyhodíte manželku s dětmi ke tchýni. Váš stav se o trošku zlepší. Ale za pár měsíců se koloběh rozjíždí nanovo. Ačkoli manželku nevídáte, kolegové v práci jsou také extroverti. Dáváte výpověď. Nic se nezlepšilo. Zabedníte se tedy doma, nevycházíte z bytu a i větrání je pro vás nepřekonatelnou zkouškou. Jídlo vám donáší pošťačka vhozením do spešl upravené poštovní schránky. Všechno se vám již zdá dokonalé, ale jednoho dne vám nepřijde snídaně. Nevadí, řeknete si, rohlíky tu mám a marmeládu taky. Ale on nepřijde ani oběd. Pošťačka je nemocná, ale já mám ještě zbytky ze včerejška, myslíte si. Takhle se to opakuje i druhý den. Už se vám zdá, že je něco špatně, ale říkáte si, že to ještě tenhle den vydržíte. Další den se ale vydáte do ulic. Vyjdete z hlavních dveří a na prahu zůstanete stát. Všude kolem jsou cizí lidé, ciizí domy, jen na ten váš se lidé chodí koukat jako na kulturní památku. Ve vzduchu lítají létající talíře a vzducholodě, před vaším domem je velká cedule: "AKČNÍ NABÍDKA!!! Mars a z5 jen za 25 000 korun dvouzemských! V ceně je wellnes, mimoles i jiný les!"
.....