Srpen 2013

Kdyby prase mělo křídla...

22. srpna 2013 v 22:00 | hedd |  Vším...
Stojíte u otevřeného okna, nejdřív koukáte po okolí, pak po lidech, a nakonec jenom zíráte do tý hrozný hloubky. Pozorujete listí na chodníku, cítíte chladný vánek, který vám ovívá tváře. A nejednou se vás to zmocní. Chuť skočit dolů a užít si ten parádní let. Jen tak. Bezdůvodně. Užuž málem skočíte, ale najednou se odtrhnete od okna, a své záměry nakonec neuskutečníte.
Znáte to taky?

Jakoby, víte, co chci vlastně říct!

22. srpna 2013 v 19:50 | Lúthien |  Vším...
Když vlastně jakoby používáte prostě ehm ta jakoby víte co kuck-kuck parazitní jakoby vlastně přesně slůvka, tak jakoby nooo když ehm jak to říct víte, jakoby proč kuck to vlastně jakoby děláte??

Řeknu Vám takový příběh, tedy spíš událost:
Na gympl přišly 2 ženský, který nám měly vyprávět něco o drogách. Dvouhodinovka nudy toho nejskvělejšího povídání o drogách. Měli jsme říkat nějaké své názory, či co, a tak jsme byli vyvoláváni. Přihlásil se můj spolužák, říkejme mu třeba Tomáš, a spustil: "No, víte ono když jakoby vlastně berete ty vlastně drogy, tak jakoby vlastně...vlastně....jakoby....jakoby...vlastně...jakoby...jakoby...jakoby...jakoby....." - zkrátka slovíčko "vlastně" a "jakoby" použil ve větě asi 12x - každé! A to pouze v jedné větě - při jedné myšlence!! Já s kamarádkou jsme mu to samozřejmě počítaly (to bychom nebyly my, kdyby ne), a po skončení jeho proslovu mu řekly výsledek. Co myslíte! Jedna z těch dvou odbornic na drogy se ho začla zastávat: "No, ale jakoby ono to snad vlastně jakoby prostě když neni tak vlastně jakoby hrozný, ne? A dá se to jakoby přežít!" Ano, paní! Máte pravdu. Jakoby se to přežít dá, ale doopravdy nikoliv. Umět mluvit je podle mě jeden ze základu fungování společnosti, a kdo to neumí, nemůže počítat s tím, že to někam dotáhne (kéž by šéfům mluva nebyla jedno), a už vůbec bych těmto parazitujícím řečníkům nedovolovala pořádat výukové programy. Škoda, že je to nynější společnosti jedno...

TT: Život - podruhé!

22. srpna 2013 v 15:06 | Lúthien
Dneska nějak nemám chuť filozofovat, ale zase mám chuť něco na ten blog plácnout.
Jaký život asi vedou puberťačky? Když bych se na tohle někoho zeptala, odpoví mi, že jsem sama puberťačkou, a tak bych to měla sama vědět nejlíp. Omyl. Já to prostě nevim. Slýchám od lidí, že jsem jiná, a mají pravdu. Já jsem. A klidně si to přiznám a ještě na to budu hrdá! To je ale drzost, že?! Ovšem teď k tomu, proč jsem jiná? Nevím. Většina mých spolužaček chodí ráda nakupovat - já ne. Kluky mají rády učesané "na Biebra" a většinou jsou to takoví ti městští frajírci (a že jich tu, v Praze, není málo!) - já mám ráda kluky dlouhovlasý, a starší. S mladšíma nebo stejně starýma si jednodušše nemám co říct. Tedy až na jednu výjimku. Mého nepokrevního bratra, který je do mě sice hrozně zamilován, ale je to přece brácha... Nu, co dál? Oblékají se do zvýrazňovačových neonových barev - ty já vážně NESNÁŠÍM!!! Když je celé oblečení černé a je k tomu nějaký neonový doplněk, tak jo, to je super, ale být oblečená do neonu celá? Ne, to vážně není můj šálek kávy. Nenosí sukně. A když, tak mini!!! - sukně nosím v délce po kolena, max. do půli stehen, a narozdíl od spolužaček, které mají mnoho barevných riflí (ach, jak to slovo nesnáším), já mám mnoho sukní a momentálně žádné kalhoty nositelné do školy. Dále si sama šiju, sama vařím, hraju na flétnu a i s kapelou, hraju celkově ve dvou, z čehož jedna je flétnový soubor, takže samá vážná muzika. Poslouchám country, folk, alternative, ale ne rep, tvrdej rock, metal, punk.. Dále chodím do turistickýho oddílu, a nepohrdám mladšími lidmi. Jsem stále veselá, i přes všechny trable a nepíšu si na facebooček statusy o mym "hroznym" životě (i když bych mohla a důvodů k tomu měla mnoho.). Nemyslim si o sobě, že jsem hezká, ale prej jsem - nechám každýmu na posouzení. Mým cílem je hrát na ulici, dokud se nezmění vyhláška. Názory mám prej dospělácký, ale nevim nevim. Neřikám, že je dobrý všechno, co dělám, ale jsem prostě jiná. A teď se nechci vychloubat, jenom by mě zajímalo, jak se žije všem těm "pravejm" puberťačkám...
.
Fotka na posouzení (časem ji smažu):
Vaše Lúthien Tinúviel

VyVolení 2013

21. srpna 2013 v 19:28 | Lúthien |  Vším...
Grrr! Fůůůůůj! Bléééé! Auuuu!! Ehhh?! Tfuj. Xindl!! Kuck-kuck!! ??? !!! ?!?! Achjo!
↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑
Tak nějak, bych vyjádřila znechucení, nad tímto pořadem. Můžete mi vysvětlit, kdo na to kouká? I když je to ta nejúspěšnější reality show všech dob... Proč se vůbec něco takovýho točí? Jde tam jenom o to, kdo koho dostane do postele a to už je snad lepší pustit si nějakej pornofilm, no ne? Co jsem slyšela, budou tam mít NOVĚ kameru i pod vodou v bazénu!! Aby nám nááááhodou něco neušlo... Je to prostě pořad pro zoufalce, nebo nadržence. Nebo pro nadržený zoufalce? Či snad zoufalý nadržence?? A to jak z řad "herců" (pokud se jimi ty divné osoby dají nazvat), tak z řad diváků.
Mrzí mě na tom jedna věc. Vypovídá to o tom, co jsme to za národ. My se, místo toho, abychom se dožadovali v televizi pořádných dobrých filmů, radši se dožadujeme telenovel, sitcomů, nekonečných seriálů a těchhle takzvaných. realityshow.
Hnusí se mi už jenom ten název... Stále doufám, že se svět jednou vzpamatuje, než spadne pod nánosem těch nejhorších zvířat - lidí, ale bojím se, že se tak nestane v mé generaci, ani v příští, přespříští a ani za 100 let.
A co Vy, jaký máte názor na relityshow a jiné blbosti typu VyVolení?

TT: Život

19. srpna 2013 v 15:18

Co je to Život?
Tma, či světlo?
Stopy od bot?
Jídla málo?
Chleba krajíc
nebo zajíc?

Vítr nebo kráva?
Déšť a nebo káva?
Zrak?
Drak?
Víno, či voda?
Píseň, či óda?

Směs vonící,
bouře běsnící,
nebo básníci?
Víra v boha
nebo noha?
Kraje kus?
Či snad vůz?

Lidstvo?
Vodstvo?
Božstvo?
Jídlo?
Mýdlo?
Hlad?
Had?

Příroda,
či úroda?
Panely,
či kameny?
Paneláky
za bubáky?
Vrata
za zvířata?

Odpovědi?
Nic nevědí!
Domov na zemi?
Zvíře do zelí?
Silnice
i udice
za lasice!
za strýce?

Dýchá se vám ztěžka?
Dej bacha na ježka!
Domov na zemi?
Leda z oceli!
Pryč z tohoto světa!
Hurá! Osvěta. . .

Vražda řezníka Líbala - část III.

11. srpna 2013 v 16:58 Perem...
Šel znovu do řeznictví v Křišťanově ulici.

Hned u dveří zastihl paní Kocábkovou. "Dobrý den. Vy jste určitě inspektor Motálek, viďte? Pojďte dál a dejte si u nás čaj." řekla přívětivě paní Kocábková. Inspektor vstoupil do uklizené domácnosti. Hned navázal řeč: "Rád bych se Vás na něco zeptal, paní Kocábková, byla jste někdy v poslední době na Židovských pecích?" paní Kocábková byla trošku zaskočena a po chvilce váhání se usmála a pravila: "Ano byla, někde jsem si tam roztrhla kus sukně, když jsem hledala ztracený náhrdelník." "Víte doufám, že se tam nalezlo tělo zavražděného řezníka Radka Líbala? Žádný náhrdelník tam nalezen nebyl! Toto místo je také plno kriminalistů a tak je nebezpečno tam chodit! Určitě jste tam šla sama, bez doprovodu a mohu se tedy domnívat, že jste měla co dočinění s vraždou řezníka Líbala! Proto Vás zatýkám, za podezření z vraždy, nebo spolupráci při vraždě pana Líbala! Prosím, pojďte se mnou!" řekl inspektor a odváděl protestující paní Kocábkovou. Ve vězení ji podrobně vyslechli. Inspektor stále přemýšlel, zda by tato drobná osůbka byla schopna někoho pobodat. Instinkt mu radil, aby ji pustil, ale důkazy ji usvědčovaly. Inspektoru nezbývalo, než stále pátrat. Napadlo ho prohledat sklep řezníků v Křišťanově ulici. Dostal povolení k prohlídce a došel k řezníkovi. Moc se mu to nelíbilo, ale musel inspektora pustit do domu. Inspektor hledal od podkroví až ke sklepu, našel kus roztržené sukně paní Kocábkové, ale jinak nic. Avšak když vešel do sklepa, ucítil zápach tlející krve. Ve sklepě našel zakrvácený oblek pana Kocábka. Již nepochyboval o nevině paní Kocábkové.
Inu, odvedl řezníka Kocábka na policejní stanici a začal ho vyslýchat. Řezník Kocábek ani nezapíral a přiznal se k vraždě řezníka Líbala z Radešínova náměstí. Paní Kocábková nevěřila svým očím, když ho spatřila, jak ho odvádí policisté a dala se do pláče. Inspektor si pochvaloval další zdárně vyřešený případ...

Téma týdne: Zážitky z MHD

11. srpna 2013 v 16:53
Mé zážitky z MHD by se daly rozdělit do několika druhů... Ale sama nevím, jak by se jednotlivé druhy měly jmenovat. Ale aspoň je nějak tak popíšu.
.
1. Sluchové. To byste mi ani nevěřili, kolik já odposlechla hovorů. Ne schválně, to jenom sedíte a buď slyšíte, nebo neslyšíte. Ovšem nejvíce mě pobavil a zároveň vlastně i potěšil jeden jediný "sluchový zážitek", a to když do autobusu nastoupila slečna/mladá paní - mohlo jí být okolo dvaceti, a nejdřív jenom švitořila: "To je dneska ale pěkně! Jé, paní! Máte krásný kabát! Ale to je rozkošný pejsek.", atd. atd. Na konci svého monologu pronesla: "Nene, dámy a pánové! Já neejsem blázen! Já mám dneska prostě jenom dobrej den!!!", a s těmito slovy vystoupila z autobusu...
.
2. Viděné okem. A to je různé sledování lidí. Mým oblíbeným je stát v poloprázdném autobusu/tramvaji/metru a pozorovat lidi. Ne abych hodnotila oblečení/účesy/obuv, ale spíš hádám, na co lidé asi myslí, co je čeká doma, kam jedou atd. Něco jako Amélie (z Montmartru), která hádala, kolik lidí v onu chvíli zažívá orgasmus. Ne nadarmo mi lidé říkají "Amelie"..
.
3. Důchodcovské. Věc, kterou absolutně nenávidím jsou na zastávkách/ve vozech MHD důchodci, či postarší lidé. Ne proto, že jemusím pouštět sednout. Já jim tu chvíli oddechu dopřeju a mně samotné vadí, když vstává paní 40ti letá, než aby zvedla svůj zadek ženská, který je 20. Mně vadí jejich arogance a namyšlenost. (Ovšem ne vždy, proto se těm, kterým teď křivdím, ze srdce omlouvám). Již mnohokrát se mi stalo, že stojím na zastávce, přijde důchodkyně a odstří mě, dupne mi na nohu atd. atd. Nevím proč to dělají, ale to jejich vysoký sebevědomí mě fakt štve.
.
4. Čichové. Projevují se zvlášť vlétě. Typickými příznaky jsou přecpané tramvaje/autobusy a vedro. Škoda, že někteří lidé neviděli antiperspirant, či voňavku, ani z okýnka rychlíku. Jak by se pak žilo líp...
.
Zážitků bude určitě hafo, jenom si na ně teď nějak nemůžu vzpomenout. Tře ba bude někdy článek "Zážitky z MHD II.".

Vražda řezníka Líbala - část II.

11. srpna 2013 v 15:02 Perem...

...."Váš manžel v noci zemřel."
Paní Líbalová tomu nechtěla věřit, ale věřila. Dala se do pláče. Inspektor si prohlédl pokoj řezníka Líbala a zašel za synem Radimem Líbalem, vyučeným řezníkem. Zeptal se ho, co si myslí o smrti svého otce. Radim odpověděl: "Víte, myslel jsem si to. To, že tatínek bude mrtvý. Už pár dnů se tu potlouká jeden divný kluk z konkurenčního řeznictví. A tatínek, když odcházel, říkal: "Musím si něco vyřídit s tamtím hošanem." Maminka o tom nevěděla, tatínek nechtěl, aby se o něj bála." "Děkuji Ti Radime", řekl inspektor a odešel. Když se vrátil na policejní stanici, byli zde již policisté, kteří šli ohledat místo nálezu těla - Židovské pece. "Dalo se to čekat, že se najde na Židovských pecích, sám bych tam nikdy nešel, tolik se tam potlouká kriminálníků. Byl pobodán vlastním nožem, žádné otisky na něm nebyly a žádnou jinou stopu, než tento lísteček od krve jsme nenašli a tady je jeho kufřík," pravil jeden policista. Inspektor si navlékl rukavice a otevřel kufřík. Byly v něm samé papíry. To mám večer co číst, pomyslel si inspektor. Přišel domů a hned se vrhl na kufřík mrtvého, odemknul ho a začal pročítat, dočetl až pozdě v noci, napsal si soupis jmen pracovníků v konkurenčním řeznictví a šel spát. Ráno se vydal za pracovníky z řeznictví. Jako první šel za vedoucím řeznictví. "Dobrý den, já jsem inspektor Motálek," představil se. "A co má být, všechny účty mám v pořádku, jestli si jdete koupit něco z uzenin tak se mi nemusíte představovat!" odpověděl nabručeně řezník Kocábka. "Asi jsme si špatně rozuměli", pravil inspektor, "Jdu kvůli vraždě řezníka Líbala! Nevíte o tom něco?" Řezník nabručeně odpověděl: "Ne, měl bych snad?! Myslíte si, že jsem ho zabil nebo co? To se raději zeptejte toho jejich řezníka na výpomoc. Nic moc nenamluví, ale je hrozně všímavej, pamatuje si, co si kdo kupoval před týdnem, možná i dýl. Kdyby si ho nevzali k sobě řezníci z Radešínova náměstí, už by byl zaměstnanej u nás, v Křišťanově ulici. Takovej člověk je k nezaplacení." "Děkuji, ještě se Vás zeptám na pár otázek, ale až jindy!" řekl inspektor. Druhý den, se šel inspektor podívat na místo činu. Raději si s sebou vzal dva muže od policie. Prohledali Židovské pece křížem krážem, ale nic nenacházeli. Když už se chtěli vrátit zpět, našel inspektor kus látky. Byla z dámské sukně. Dámy sem vůbec nechodily a že by sem šel nějaký zamilovaný pár, se mu zdálo divné. Proč na toto místo, kde se to hemží kriminálníky? Co tu mohla dívka, či dáma pohledávat? Šla sem sama, nebo byla někým vyslána? "Ještě neznáme odpovědi na plno otázek! Proto se rozdělte do dvojic až trojic a zítra se tu porozhlédněte, nechci vidět žádné lelkování - vyřiďte to ostatním mužům na stanici!" řekl rázně inspektor. Když se vrátil zpět do města, zašel do řeznictví na Radešínově náměstí. Šel rovnou za tím chlapcem na výpomoc. "Dobrý den chlapče, jak se jmenuješ?" řekl inspektor. "Emil, Emil Krátký, prosím," odpověděl Emil. "Já jsem inspektor Motálek, mám na Tebe pár otázek. Kde jsi byl předevčírem, když zmizel pan vedoucí?" zeptal se inspektor. "Víte, já jsem byl uvnitř v řeznictví, u pultu, a prodával jsem paní Mašňákové uzenou kýtu, může Vám to potvrdit! Prodával jsem asi do šesti, vlastně do šesti a pěti minut, protože potom jsem pomáhal s nákupem paní Olbříčkové, od nás z domu. Víte, je to velmi milá paní a já jí rád pomáhám. Bydlí ve třetím patře a já jí pomohl s nákupem až tam, protože bydlím ve čtvrtém a výtah nefungoval. Potom jsem se navečeřel a šel spát. Ráno jsem se dozvěděl smutnou novinu o panu vedoucím," řekl Emil a bylo vidět, že má slzy na krajíčku a tak se s ním inspektor rozloučil a nechal ho být. Ještě zašel za paní Líbalovou, zda-li nepotřebuje s něčím pomoci. Poté odešel domů. V noci přemítal o vrahovi. Zdály se mu hrůzné sny a tak byl rád, když bylo ráno. Šel znovu do řeznictví v Křišťanově ulici.

Vražda řezníka Líbala - část I.

11. srpna 2013 v 14:58 Perem...


Slunce pomalu zapadá a inspektoru Motálkovi zbývá do konce služby jen dvacet pět minut. Zapaluje si dýmku a pomalu si skládá své věci do kufříku. Najednou zazvoní telefon. Inspektor ho zvedne a unaveným hlasem povídá: "Haló?", na druhém konci se ozve rozrušený hlas: "Dobrý den, omlouvám se, že volám takto pozdě, ale mám neblahé tušení, že s mým manželem se něco stalo. Dnes již druhým dnem nebyl doma, každý jiný den se vrací z práce kolem šesté, ale před dvěma dny se vrátil ve čtyři a řekl, že si potřebuje něco důležitého vyřídit a vrátí se až kolem sedmé a poté už se nevrátil!" "A kdo volá, smím-li se zeptat?", optal se inspektor Motálek. "Málem bych zapomněla, Líbalová, Jitka Líbalová, manželka řezníka Radka Líbala." "Dobrá, hned tam budem," řekl inspektor Motálek a položil sluchátko. Inspektor vzal svůj kufřík a nastoupil do auta.
Když dojel k paní Líbalové, už netrpělivě čekala na prahu dveří. "Dobrý den, inspektor Motálek", ozval se inspektor."Dobrý den pane inspektore, jsem ráda, že jste přijel. Já Vám vlastně všechno řekla do telefonu, ale přece jsem ráda, že jste tady. Člověk má lepší pocit. Tak pojďte dál a posaďte se", pozvala ho paní Líbalová. "Děkuji, rád bych Vám položil pár otázek, pokud Vás to tedy nebude obtěžovat. Dobrá, odešel Váš manžel jen tak nalehko, nebo si s sebou bral nějaké oblečení?" optal se inspektor. "Víte, pane inspektor, on odešel jen s lehkým kufříkem, kde má všelijaká svoje lejstra. Víc by se mu do kufříku nevešlo. Když odcházel, byl trochu neklidný a ještě povídal, že prý jde vyřizovat nějaké řeznické věci. On občas šel něco vyřídit do banky, nebo splatit část dluhu. Vždy tam pobyl maximálně půl hodiny, nikdy ne víc než hodinu," vysvětlila paní Líbalová. " Děkuji, to mi prozatím stačí, zítra ještě přijdu a zeptám se ještě Vašeho syna. Na shledanou.", pravil inspektor a odešel. V noci vůbec nespal a vrtalo mu v hlavě, jak to, že řezník Líbal nepřišel domů. Napadaly ho různé myšlenky jako např. nevěra, vražda, únos….. Ani jedné však moc nevěřil. Ráno se vydal na policejní stanici, když najednou zazvonil telefon. Inspektor ho zvedl, naslouchal mluvě v telefonu, najednou mu tvář ztuhla, inspektor položil sluchátko. Okamžitě vyjel za paní Líbalovou. Dojel k ní a řekl jí smutnou zprávu: "Váš manžel v noci zemřel."