Červen 2013

Sen 3.

28. června 2013 v 22:24 Snem...
Večer. Prázdná ulice. Ostré oranžové sluneční světlo dopadající zšikma do ulic. Je nádherně. Stojím na konci ulice a poslouchám. Slyším kroky. Ťap, ťap. Ťap, ťap, ťap. Nikde nikdo. Opět. Ťap, ťap, ťap, ťap. Rána. Ticho.
*Konec snu*

Prázdniny

28. června 2013 v 22:07
A je to tady. Prázdniny. Všemi nadšeně očekávané a vyhledávané. Jsem nejspíš divná, ale ona radost na mne vůbec nedoléhá. Ano, jsem ráda, že nemusím do školy, nemusím se učit, nemusím dělat vlastně vůbec nic. Ale vzhledem k tomu, že jsem za tenhle rok poznala tolik lidí, jako za minulých 14 let, ba možná i víc, nějak se mi od nich nechce odloučit. Některé příští rok už nebudu vídat na školních chodbách, nebudu jim mávat, zdravit je, ani si s nimi o přestávkách povídat. A prázdniny jsou vlastně jenom taková tečka za tím hezkým, co se událo. A pomlčka k tomu (smutnému), co se teprve stane. Nestihla jsem se s nimi ani pořádně rozloučit.. Tedy, pouze s některými. Ani nevíte, jak mne to teď mrzí, zvlášť u některých. Na druhou stranu si říkám, že si odpočinu, naberu síly a pak to třeba pojede nanovo. Jsou věci, na které se tedy opravdu těším, jako například tábor - tentokrát zaměřen na záhadu Templářského řádu - ale ani ten nebude takový, jaký byl dřív. Možná bude lepší, možná horší.
Je to hrozný, jak ze mě srší pesimismus! A to jsem zatvrzelý optimista. Měla bych se sebou něco dělat, tohle mi absolutně nesvědčí. Asi Vám popřeju hezký prázdniny a pořádně si to užijte! :)

United Islands

27. června 2013 v 14:57
Nejkrásnější atmosféra! Stojíte kousek od repráků, ale v první řadě! Vidíte celou kapelu. Hrají na Main stage v sobotu, od čtvrt na osm... ZRNÍ! Bylo to takové splynutí všech. Alespoň já to tak cítila. Naproti Zrní zapadalo slunce, které jim vrhalo do tváří krásný zdravě nadšený výraz. Do toho bublinky... Plno bublinek! Oči svítící štěstím jak nás - posluchačů, tak jich.. těch maličkých kluků, kteří se maličkými pouze zdáli být oproti masovému davu, který stál před nimi. Celý ten dav má stejnou myšlenku, stejnou zálibu, stejné cítění, a i přesto jsme každý jiný.. Někdo se jen lehce pohupuje do rytmu, jiný zpívá, a jiný zběsile poskakuje, tancuje, tleská, píská... Ale cíl máme všichni stejný. Poslechnout si onu božskou hudbu a pochytit co nejvíc pozitivní energie, kterou nám Zrní předává... A předává jí tolik, aby se každý človíček energií naplnil úplně do sytosti...
DĚKUJI :)






Sen 2.

18. června 2013 v 18:57 Snem...
Stojím na vrcholku domu, koukám dolů. Tam pobíhá plno lidiček. Ach, jak jsou malí a protivní. A nabručení. A oškliví. A uspěchaní, chvátající, vystresovaní, uhonění, .... Hnusí se mi. Toužím po splynutí. Po splynutí s přírodou. Honí se mi hlavou dvě otázky. Skočit? Neskočit? Co mi zaručí to, že po smrti s přírodou splynu? Vlastně všechno.. V prach se navrátíš. Ale nemohla bych změnit svět? Ne, nemohla, tvrdí jistý hlas. Skok. Co jsem to provedla?! Néé! Já přeci nechci umřít! Hlavou mi probíhají všechny hezké okamžiky mého, značně krátkého, života a kolem slyším plno hlasů, které se překřikují: "Čas, čas, čas ČAS!!!". Letím podezřele pomalu. Zastavuji se a jsem jedním z těch mrňavých ušmudlaných lidí ve velikosti mravence. Ale jesm tak nějak se vším smířená, radostná a připravena na vše....
*Konec snu*

Téma týdne: Kocovina

17. června 2013 v 19:31
Ha! První co mě k tomuto tématu týdne napadlo je text písně Havran skupiny Sto zvířat.. "Cos to sakra včera pila, chce to model vichr z hor a potom už never more!!" Ano. Nikdy víc. To vám proběhne hlavou každé ráno po tom úžasném mejdanu, když se svíjíte v posteli s kocovinou a zaklapáváte budík, který vám řiká, ať mažete do práce. Jenže pak přijde pozvánka, ve které stojí: "Zítra - Club 40 - 20:00 - Ondra slaví 20 - vem s sebou co nejvíc lidí - zapaříme!" To se přeci nedá odmítnout.. A tak, když už se konečně vyhrabete z jedné kocoviny (s předsevzetím už nikdy se ničeho nenapiju!), hrabete se pomalu, ale jistě, do kocoviny další. První ppětinu si užíváte s koktelíkem v ruce a říkáte si: "Tohle je to jediný, co za večer vypiju!", a když si u baru objednáváte svojí třetinku pomerančového džusu, přijde za vámi Ondra s přáteli a že ty jeho dvacetiny zapijete... Bráníte se, ale o to víc mají vaši přátele touhu do vás nacpat aspoň jednoho frťánka. Tak si řeknete, že jeden frťan nic nemůže zkazit. Dáte si jednoho, druhého, třetího, pivko, zelenou, bechera, tuzemák, pivko, koktejl, ... A najdenou je ráno, vy spíte v posteli s cizí ženskou a budík zvoní šestou ranní - čas vyrazit do práce..

Téma týdne - Chřestová sezona

1. června 2013 v 19:56
Jupííí! Chřestová sezona je tady! Možná, že takhle by někteří provolávali slávu chřestu. Já mezi chřestové nadšence nepatřím a i přesto na mě chřestová sezona doléhá. Na internetových kuchařkách na mě vyskakují recepty na chřest na moho způsobů - třeba se smetanou, smetanou nebo smetanou!!! Někdy dokonce se smetanovou omáčkou!!! V obchodech jsou na chřest různé možné i nemožné akce, slevy, ... Hlásají v supermarketovém rozhlasu o chřestu a nakonec přijdu domů a maminka nakoupila chřest, jelikož ho přece nemohla v obchodě nechat, když je za tak krásnou cenu..! Achjo. Aby toho nebylo málo - z okna mám výhled na zelinářství a tam mají venku vystavený krásně zeleňoučký chřest. Opravdu se bojím dne, kdy chřest ovládne lidstvo a započne chřestová invaze! Ale až se tak stane - vzpomeňte si na mne a řekněte si, že ta holčina měla pravdu...
S pánem Bohem a chřestu zdar!!!

Sen 1.

1. června 2013 v 16:01 Snem...
Zvolání. Ruch ulice. Auta. Stojím na tramvajové zastávce. Zvolání. Trhnu sebou! Stojí tam řidič. Oslovuje mě jménem a říká, že potřebuje pomoct. Nastupuji do jeho auta. Náhle vedle mě sedí kluk. Propána!! Je to *on*. Co mám dělat? Hlas. Velmi vzdálený hlas. Jakoby přicházel odněkud z vesmíru. Ruka. Kde mám ruku?? Drží ji můj *on*, ale není připevněna k mému tělu... BUM!! Náraz a má ruka prolétla předním sklem. Vystupuji z auta. *On* jde za mnou a chytí mne za mou jedinou ruku. Jdeme spolu úplně prázdnou pustou ulicí. Kašna. Pijeme vodu. Najednou mi však zvoní mobil. Beru to. Hlas stejný, jaký má *on*. Říká, že potřebuje pomoct...
*Konec snu*

Why America?

1. června 2013 v 11:55 Hlavou...
Proč Amerika??
Jdu ulicí a vidím plno mladých holek, které mají legíny, tričko, náušnice a málem i tašku, boty, vlasy, ... s americkou vlajkou. Mně se to jednak nelíbí a jednak mi to přijde protivlastenecký. Věkem spadám k oněm holkám, ale mnohem radši bych si to, co oni mají "s Amerikou" vzala "s Českem". Mnohem radši bych nosila českou vlajku, ale viděli jste někde obchod s oblečením, které by bylo potištěno něčím typicky českým? Já tedy ne. (Pokud nepovažuji takové ty předražené obchůdky v centru prahy, kde seženete hrníčky "Prague" a jiné blbosti, za typicky české věci.)
Snem většiny puberťaček je dostat se do New Yorku nebo alespoň jinam do Ameriky. Proč? Co je tam tak jiné? Levnější oblečení? Dobře, nakoupíte si tam fůru (ne)kvalitních hadrů, které stejně za pár let přestanete nosit, ale co z toho? Nebylo by lepší jít třeba do českých lesů? A poznat tu krásu, kterou Česká republika skrývá? Zřejmě ne. A když se mě někdo ptá, kde bych chtěla žít, v jakém státě, odpovídám vždycky: "V České republice". Na otázky typu: "Proč? Vždyť je to tu hnusný!" nebo: "Ale neni tu ani moře, tak co se ti tu líbí?" odpovídám, že hnusné to tu opravdu neni, stačí se podívat na Šumavu, Krkonoš, Vysočinu... A není nic hezčího, než se procházet lesem, kterých má ČR stále (ještě) dost. Koukají na mě s opovržením a nechutenstvím.
Ale řekněte! Není les, hory a louky hezčí, než mraveniště typu New York??

Otevřete oči - přichází král!

1. června 2013 v 11:40 Vším...
Otevřete oči - přichází král!
Mohla bych tu psát o tom, jak se mi nelíbí, že je Zeman prezidentem. Nebo třeba, že máme na škole nového ředitele. Taky bych tu mohla vylíčit historii dávnou i nedávnou... Ale o tom já psát nechci.
Vím, že je Vám to vtloukáno do hlav téměř od školky, ve školách, z televize, radia.... Ale kdo se tím řídí i v dospělosti? Jen malý zlomek těch, kterým to do hlav bylo vtloukáno... O čem že to mluvím? O největším králi všech dob. O přírodě. Přijde mi, že lidé oči pomalu zavírají, než aby je otvírali. Kolik lidí si dneska jen tak sbalí batoh a vyrazí do lesů?? Proč lidi berou přírodu jenom jako věc, která jim patří? Proč si říkají, že když ubyde hektar pralesa, tak se nic neděje?
Nejsem sama, komu to vadí, ale stejně nás není dostatek na to, abychom něco změnili.. Možná, kdyby se začalo něco dít, tak by se lidé postupně přidávali, ale kdo vydá ten první impulz?
Teď si asi říkáte, že to všechno víte, a jestli se dozvíte něco nového.. Nedozvíte. Chci jen, abyste se zamysleli a drželi se. Aby se z vás nestali kravaťáci, kteří jak kejvnou rukou, tak se stane, abyste se pořád rádi vraceli do přírody...
A proto - Otevřete oči!!!
(věta v nadpisu je vypůjčena z písně "Král, chlap, dredatej typ" od skupiny Zrní...)