Písmenka

29. června 2017 v 21:38 | hedd |  Srdcem...
A je to tu zas. Další prázdniny - pro mě jako obvykle přeplněné k prasknutí. Znovu dva tábory, na jednom možná bude, možná nebude J., na druhém stoprocentně bude M. (Kdo z vás si na ně ještě pamatuje?) Do toho trávení času s K., snad mě i na nějakém tom táboře navštíví.

S J. jsem se neviděla skoro přesně 11 měsíců. Kdo by to byl kdy řekl, když mé přání před rokem bylo, abychom se nikdy neodcizili?
 

Třeba je

24. dubna 2017 v 22:21 | hedd |  Básní...
Třeba je
posilovat do skonání,
abychom uzvedli všechnu
váhu zeměkoule.

Třeba je
unést všechna rozhodnutí,
která rozkmotřila,
která zklamala.

Třeba je
najít druha,
najít velkou,
pravou lásku.

Třeba je.

Otázky

4. dubna 2017 v 21:25 | hedd |  Básní...
Podívej, padá hvězda!
Přej si něco!
Tisíckráte vyslovená přání,
v duchu, samozřejmě,
opět vytanula na mysl.

A otázky.

Kdo mi kdy splní
i ta nejtajnější přání?
Splní mi je někdo?
A není to bláznovství,
přát si?

A přesto to příště uděláš znova.

Jen abys měl pocit,
že jsi něco udělal.
Že ten krach není tvoje vina.
Že tě jenom někdo nevyslyšel.
Protože bůh toho má asi moc.
 


Milému

26. března 2017 v 22:09 | hedd |  Básní...
Řekla jsem
jednomu milému,
vlídnému
a hlavně
laskavému
chlapci,
že něco napíšu.

Jenom proto,
aby věděl, že o něj dbám.
A že držím sliby.
A že ho taky tak trošku
potichu a hlasitě zároveň
miluju.

Městská

9. března 2017 v 21:46 | hedd |  Básní...
Občas je mi smutno.
Z věcí,
který nemůžu změnit.
Z ohavnejch domů
plnejch skla.
Z novejch vlaků a tramvají,
co nedrncaj.
A nemaj stahovací okýnka.
Pro romantiky
smrt.

Báseň symbolistická II.

14. února 2017 v 21:24 | hedd |  Básní...
Jak lány polí zlatí se
a ze studánek pít,
jež v hlubinách svých skrývají
i padlé hvězdy svit,
mohla bych stále.

Pak umřít v lávě žhavé,
zhynout pod padající klenbou
nebe. Ztratit se i v lese tmavém,
převálcovat sebe dobou.
Nechat rozdrtit se v skále.

Vše jen pro svou krajinu,
pro ni, kterou miluji,
za úsvitu - za stínu.

š(Š)těstí?

8. února 2017 v 20:55 | hedd |  Srdcem...
Pravidelní návštěvníci jsou možná udiveni, jak jen je možné, že se tu najednou neobjevuje moc článků, ale nebojte, nezanevřela jsem na blog. Vysvětlení tohoto nově nastalého jevu je prosté - když jsem šťastná, nemám z čeho se vypisovat, proto nepíšu tolik. A když, tak jen do svého Myšlenkáře.

Náhody neexistují?

26. prosince 2016 v 14:50 | hedd |  Srdcem...
Kdybych nepotkala M., G. s P.
Kdybych nepotkala P. ještě týž večer.
Kdyby mě nezval, ať jdu na seminář.
Kdybychom se díky tomu s P. nezačli bavit.
Kdyby nestáli kluci venku v dešti.
Kdyby na mě nezavolali.
Kdybych nenechala A. jít samotnou.
Kdybych se k nim nepřipojila.
Kdybych s nimi nestála 2 hodiny na dešti.
Kdyby si mě K. nepřidal do přátel na mnou nenáviděném fb.
Kdyby mi den na to nenapsal.
Kdybychom si nezačali psát.
Kdybych ho nehypnotizovala pohledem v jídelně.
Kdyby mne nenazýval š(Š)těstím svým.
Kdybych se nešla podívat do hospody, zda tam ještě sedí.
Kdyby tam neseděli.
Kdybych si k nim nepřisedla.
Kdyby F. neodešel.
Kdyby se ke mně K. neposunul.
Kdyby mě nevzal za ruku.
Kdybych jeho dotyk neopětovala.
Kdybychom se netulili.
Kdyby měl kde přespat.
Kdybych ho nenechala přespat u se.
Kdyby se jediná z těchto věcí nestala, mohlo být vše dočista jinak.

J., K., M.

11. prosince 2016 v 22:06 | hedd |  Srdcem...
Je asi konečně na čase shrnout milostné události posledního čtvrt roku.

Psal se 14. říjen a já se rozešla s M. Cítila jsem, že už to nemá cenu, že mi tento (z mé strany) vztah-nevztah bere sílu a že už to vůbec nechci. Víkend po rozchodu jsem probrečela, přecijen to byly skoro 3 roky, které jsem trávila po boku M. Ale věděla jsem, že když vydržím, bude mi lépe. A bylo. Nechci psát, že to bylo vysvobození, to zase ne, ale podobné to bylo určitě.

Báseň symbolistická

30. listopadu 2016 v 16:49 | hedd |  Básní...
Je tu znovu.
Jaro.
Co jiného také mohlo přijít po zimě?
Po závějích sněhu a zamrzlých rybnících?

Vkradlo se sem pomalu, nenapádně.
Nejprve led rozmrzl,
pak se tráva zazelanala.
Nakonec vykvetl jeden květ.

Modrá pomněnka u zurčícího potoka.
Modrá pomněnka - symbol naděje.
A s každým květem se oteplí,
až je docela horko.

Louky svítí tisíci barev,
násobí se vůně květů.
Pak se do ní opře vítr
a nese ji, až se nám hlava točí.

Kam dál